(800 let)
Po smrti biskupa Daniela (1214) se novým pražským biskupem stal Ondřej, probošt kapituly svatovítské na Pražském hradě. Biskup té doby vykonával také úřad králova kancléře.
Vztah Přemysla a Ondřeje ovlivnil Ondřejův postoj, který si přivezl ze Čtvrtého lateránského koncilu (1215). Ten svolal papež Inocenc III. do Lateránského paláce v Římě s účastí 71 patriarchů či metropolitů, 412 biskupů a 900 opatů. Myšlenku o církvi jako svébytném tělese vzal za své a rozhodl se ji prosadit v Čechách v praxi, především dosáhnout větší svobody v uvedení církevního hodnostáře do jeho úřadu.
Jeho představy tvrdě narazily u krále Přemysla Otakara I. Proto v prosinci 1216 narychlo opustil Čechy, prchl do Říma. Nad pražskou diecézí vyhlásil klatbu a obvinil Přemysla i šlechtu z potlačování svobod církve. Šalamounské řešení bylo vyhlášeno na Šacké hoře za účasti Přemysla, biskupa Ondřeje, papežského legáta Řehoře de Crescencio a řady prelátů z Čech i Moravy. Kompromis uspokojil krále i papeže Honoria, nikoli biskupa. Ondřej se v údajné obavě o život vrátil do Itálie. Velké privilegium české církve je listina z 10. března 1222. která ukončilo vliv hradských úředníků a velmožů na církevní instituce, upevnila přímý vztah s panovníkem a nadřadila panovnickou moc nad zakladatelská práva.
Alois Rula, foto © Wikimedia Commons, autor VitVit
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
